Území Krásna bylo osídleno už v neolitu. Na vrchu Helštýně bylo r. 1893 prozkoumáno žárové pohřebiště slezsko-platěnické kultury jako mladší fáze kultury lužické z období cca 1200-750 př. n. l. V r. 1299 se poprvé setkáváme se jménem Bohuše z Krásna, ale Krásno je jistě starší. Se členy rodu, který se podle Krásna psal, se setkáváme už dříve. Při popisu hranic území kolonizovaného Mikulášem z Choryně je zmiňováno, že jeho les se rozkládá od hranic statků Vrše z Meziříčí až po říčku Bobirs (Bystřička?). Tento Vrš byl s největší pravděpodobností členem rodu, který měl v erbovním znamení jelena a užíval přídomku z Krásna. Potomci, či příbuzní Bohuslava a Vrše z Krásna, se v údolí Rožnovské Bečvy objevují až do 70. let 14. století.

Krásno bylo od doby svého založení vsí. Mělo výhodnou polohu na cestě do Uher, i když na místě poněkud nevhodném - na záplavovém území řeky Bečvy. Nebezpečí častých povodní vedlo nejspíše i k rozhodnutí založit na vyvýšeném protějším břehu Bečvy městečko Meziříčí. Kdy k tomu došlo je sice nejisté, ale od 14. století již můžeme sledovat vývoj a růst obou obcí. Ve druhé polovině 15. století se Krásnu dostalo mnoha privilegií a výsad, které byly odrazem ekonomického a populačního růstu obce. Prvním z důležitých privilegií bylo udělení práva odúmrti. Není jisté, zda tohoto práva Krásno užívalo již v dřívějších dobách, s definitivní platností však tuto výsadu udělil Krásnu Jan z Cimburka a Jičína 4. dubna 1465.

V polovině 16. století došlo k prvnímu pokusu o spojení obou městeček Meziříčí a Krásna v jedinou obec. Co k takovému kroku vedlo tehdejšího majitele panství, pana Jana z Pernštejna na Helfštýně, se nedá s určitostí říci. Pan Jan koupil v r. 1533 panství rožnovské s městečky Rožnovem a Krásnem za 14 000 kop grošů českých od bratří Jana a Jaroslava ze Šelenberka a na Kosti. Kdy přesně došlo ke spojení Meziříčí s Krásnem, není zřejmé. Když však 10. května 1546 vydal pan Jan z Pernštejna velké privilegium na šenkovní domy v Meziříčí a Krásně, mluví se tu o Krásně jako o "předměstí”. Zmíněným privilegiem upravil Jan z Peršntejna počet šenkovních domů tak, aby v Meziříčí bylo 60 a v Krásně 38 domů oprávněných k šenkování piva a vína. Více jich být nemělo a nové šenkovní domy se neměly vysazovat.

R. 1849 byla v Krásně založena Michnova tkalcovská manufaktura, která později přešla na tovární výrobu. R. 1859 ji převzala firma Taubler, která v ní vyráběla více než půl století hedvábné zboží. V l. 1854-1855 nechali majitelé velkostatku vystavět sklárnu, která byla pronajata firmě Reich, která ji později odkoupila. R. 1924 sklárna zaměstnávala v Krásně a v pobočných závodech ve Velkých Karlovicích, Novém Hrozenkově, Vsetíně a dalších pobočkách v Rakousku celkem 3 800 zaměstnanců. V l. 1863-1869 byla v provozu Schreiberova továrna na keramiku, která pak byla přestavěna na lihovar, který později převzala firma Reich a zřídila zde malírnu skla. R. 1882 byla založena Ulrichova slévárna a továrna na zemědělské stroje, kterou později převzal E. Thein, jenž v ní vyráběl kloboučnické stroje. R. 1898 byla otevřena Londonova továrna na klobouky a r. 1921 v pořadí druhá kloboučnická továrna Janyškova. V l. 1911-1923 byla v provozu sirkárna firmy Kohn, později Helios. R. 1919 byla uvedena do provozu Michalova továrna na papírové zboží. R. 1923 byla založena Křižanova továrna na bedny a dřevitou vlnu, r. 1927 Hladišova parní pila a továrna na ohýbaný nábytek. Hospodářskou krizi většina těchto podniků nepřežila vyjma skláren, kloboučnických továren a Křižanovy továrny. Kloboučnický průmysl zanikl r. 1961.

Obecní pečetidlo z r. 1622 má v pečetním poli dvě věže s bránami, mezi věžemi je vzpřímený dvouocasý lev s korunkou, vyrůstající z trojvrší.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.valasskemezirici.cz