PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY ÚVODNÍ STRANA MORAVSKOSLEZSKY KRAJ ZLINSKY KRAJ OLOMOUCKY KRAJ JIHOMORAVSKY KRAJ PARDUBICKY KRAJ KRALOVEHRADECKY KRAJ LIBERECKY KRAJ VYSOCINA PRAHA STREDOCESKY KRAJ USTECKY KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKY KRAJ KARLOVARSKY KRAJ FOLKLORNÍ SDRUZENÍ ČESKÉ REPUBLIKY CESKY ROZHLAS BESKYDY-VALASSKO SLEZSKA HARTA CZECH TOURISM
Четверг 28.03.2024
Vyhledávání
  Vyhledávací centrum
Rejstřík ČR
ZÁKLADNÍ INFORMACE
  Základní informace o ČR
Česká NEJ
Kraje ČR
Turistické regiony
Turistické oblasti
Města a obce
Euroregiony
Mikroregiony a sdružení
Pohádkové regiony
AKTUALITY A AKCE
  Aktuality
Databanka akcí
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
PRAHA SRDCE EVROPY
  Město PRAHA
Pražská informační centra
Kalendář akcí v Praze
Lázeňství
  Lázeňská zařízení
Zdravotní pojištění
Kongresová turistika
  Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Výstavnictví a propagace
Kongresy a konference
Veletrhy a výstavy
Turistika a volný čas
  Informační centra
Kultura a zábava
Památky UNESCO
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
Aktivní dovolená
Pěší turistika
Agroturistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
Sport a relaxace
Klub českých turistů
Cestovní kanceláře
Folklor a tradice
  Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Příroda a její ochrana
  Biosférická rezervace UNESCO
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
Ubytování a stravování
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
Obchod a služby
  Služby motoristům
Nákupní centra
PODPORA PODNIKÁNÍ
  Investiční příležitosti
Finanční sektor a pojištění
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba
Království perníku

Pověst o Tymlingovi [ Легенда ]

Pověst o Tymlingovi

Můj otec býval majitelem pěkného statku v Javorníku. Byl dobrý hospodář, a proto jsme patřili k nejbohatším lidem široko daleko. Jenomže mé šťastné dětství brzo skončilo. Rodiče mi brzo zemřeli a u sousedů, kteří byli chudí a svoje vlastní děti je tak tak uživili, jsem zůstat nemohl. A tak jsem se stal obecním pasáčkem. Ani penízek jsem však za svou práci neviděl. Říkali, že mám být rád, že se mě obec ujala a že mohu starostovi pást jeho ovce. Budoucnost jsem tak viděl nevalně. Vždyť jsem si nemohl pořídit ani malý domek, ostatně jsem neměl ani na nové kalhoty a boty. A o hodné a hezké ženě jsem si taky mohl nechat zdát, co by dělala s takovým trhanem.

Nedivte mi se proto, že častokrát, když jsem pásl stádo ovcí a koz na svazích pod Jánským Vrchem, jsem si moc přál stát se zámeckým pánem. Představoval jsem si bohatství a přepych v jakém panstvo žije, jaké drahocenné šaty nosí, pod jakými vzácnými jídly a nápoji se prohýbají stoly při zámeckých hostinách. Toho já, chudý pastýř, nikdy neokusím.


"Co bych za to dal, kdybych tak i já zbohatl! " povzdychl jsem si jednou mimoděk nahlas. Tu zazněly v blízkosti těžké kroky a já jsem před sebou uviděl myslivce v pěkném zeleném šatě.
"Chtěl bys být pánem na javornickém zámku? " otázal se mě. "Ano, alespoň týden!" vydechl jsem toužebně. "Týden? "zasmál se myslivec,"sedm let můžeš na Jánském Vrchu panovat, když budeš chtít!"

"Chci!" vykřikl jsem radostně. Na nic jiného jsem v tu chvíli nepomyslel, než že se mi konečně splní dávné přání: žádná práce, žádné starosti, plná truhlice zlaťáků, prostě pohodlný život.
"Dobrá, ustanovím tě na sedm let pánem na javornickém zámku," přislíbil myslivec," ale pod jednou podmínkou: musíš mi upsat svou duši, kterou si po sedmi letech odnesu do pekla." V tu chvíli jsem si uvědomil, že mluvím se samotným ďáblem. A právě jemu bych měl dát to nejcennější, co člověk má, svou duši. Jenomže představa bezstarostného života byla silnější, než strach z pekla. Přikývl jsem. Ďábel přede mnou rozvinul pergamenovou listinu, pak mě bodl zlehka dýkou do prstu a do kapičky krve namočil zaříznutý husí brk. Bez rozmyslu jsem podepsal. "Dobře," pochválil mě čert, "ráno se zastav u zámeckého zahradníka a všechno ostatní už půjde bez tvého přičinění."Ďábel zmizel a já jsem ještě dlouho seděl pod lípou a hleděl zamyšleně vzhůru na zámek. Ráno jsem si však řekl, že nemám co ztratit, a tak jsem přeci jen šel ohlásit se k zahradníkovi. Přivítal mě, jakoby už na mě netrpělivě čekal, a bez meškání mne zavedl k zámeckému správci. Ten mě přijal vlídně a zakrátko jmenoval svým pobočníkem. Brzy nato zámecký pán zemřel a svůj úřad v závěti přenechal pobočníkovi, ... tedy mojí maličkosti. Sice to mnohým lidem vrtalo hlavou, jak se z chudého a otrhaného pasáčka mohl stát zámecký správce. Mně však svědomí nehryzalo. Pro mě bylo důležité jen to, že se mi konečně splnil můj dávný sen.

No a znáte to, když se z chudáka bez jeho přičinění stane boháč, většinou na svou bídu a strádání rychle zapomene. Hýřil jsem a hodoval, pořádal plesy, slavnosti a hony do okolních lesů. Nemohl jsem se života v bohatství dost nasytit. Když za mnou přišel hospodář, že v zámecké pokladně už není ani groš, kázal jsem vypsat vyšší daně a poslal jsem dráby a biřice, aby je z lidu vymáhali, třeba i násilím. Kdo nezaplatil, šel do temného vězení. Tak se ze mě stal nenáviděný správce, kterého poddaní široko daleko proklínali.

Jenomže čas nelze zastavit a sedm let uplynulo jako voda. Za jedné temné červencové noci, když za okny řádila bouře a vichřice, jsem si náhle uvědomil, že uplynula lhůta mé smlouvy s ďáblem. Potvrdil mi to i zvon na zámecké věži, který se z ničeho nic rozezvučel: Tymling, Tymling... a já jsme pochopil, že mi zvoní umíráček.

Bouře venku rostla. V záblescích blesku jsem náhle spatřil černý kočár tažený trojspřežím, jak míří k zámku. Na nic jsem nečekal a spěchal se schovat do malé komůrky pod věží. ... Nestihl jsem to. Čert mně zaskočil právě v této místnosti. Hrůza a děs mnou pronikly, když se rozlétly pevné dveře a v nich stál on, třímajíc ve svých pařátech můj úpis. Vzápětí nato jsem uslyšel temný hlas: "Sedm let uplynulo. Přišel jsem si pro tebe." Rychle jsem se vzpamatoval a začal jsem přemýšlet, jak bych čerta přelstil. Různě jsem se vymlouval a vytáčel. Zkoušel jsem to na něj tak i onak. ... Na čerta však taková jednoduchá lest nezabrala. Když jej přestalo bavit ty nehorázné lži poslouchat, chytil mě prostě za kabát a vylétl se mnou oknem ven. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se s ním pustit do křížku. Jenomže na ďábla, cha, chá, je každý krátký. Ani jsem se nenadal a už jsme letěli kolem zámecké věže. Já jsem se ale pořád se svým spravedlivým trestem nechtěl smířit, a tak měl čert se mnou plné ruce práce. Ani si nevšiml, že svým kopytem shodil zámecký zvon. Musel se proto z pekla ještě jednou vrátit a dát všechno do pořádku. Sotva však zvon pověsil, opět se ozvalo mé jméno: Tymling, Tymling, ... a tak zvoní až dodnes, neboť varuje podobné pošetilce, aby se neupisovali ďáblu.


Hejtman Tymling na zámku dodnes straší, není to však zlý duch, právě naopak snaží se různými dobrými skutky odčinit své tíživé hříchy. Například pomáhá průvodcům při výpravách, hlavně dětí, kterým za svého života asi velmi ublížil. Nedivte se tedy, pokud náš zámek navštívíte, že vás přivítá a bude provázet nejen průvodce ale i náš duch. Bohužel má Tymling nemilou povinnost hlídat zámek i v noci. Je proto lepší, když dáte vědět předem, že se na Jánský Vrch chystáte se školou či rodiči a kamarády. Nemá rád, když jej budíme jen tak a navíc nečekaně, je pak trochu nevrlý a nevyzpytatelný.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://janskyvrch.wz.cz

Typ záznamu: Легенда
AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 24.08.2004 v 16:32 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
VELETRHY
FOLKLORNÍ AKCE A FESTIVALY
TURISTIKA