Zámek Šilheřovice [ Zámek ]
Název: zámek čp. 1
Identifikátor: 8-1490/1
Obec: Šilheřovice
Lokalizace: parc.č.: 1495, stav.
Statut památky: KP
Čtyřkřídlá budova postavená v letech 1787 - 1815, přestavěna na sklonku 19. století v historizujícím slohu s areálem zámeckého parku.
Bazén se sousoším - uprostřed nádrže ve tvaru protáhlého kvadrilobu sousoší Neptuna, Amfitrité, putti a delfín se sítí z 1.třetiny 19. století.
První písemnou zprávou o existenci Šilheřovic je listina z roku 1377 o rozdělení majetku opavského vévody Mikuláše II. mezi jeho 4 syny. Tehdy Šilheřovice držel Mikuláš Mšan, vladykové Janač, Mikuláš a Václav podle svého sídla v 15. století se tituloval přídomkem "ze Šilheřovic".
Obec se stala sídlem panství, ke kterému příslušely vesnice Antošovice, Darkovice, Hať, Koblov a Markvartovice. Následně majiteli panství v 16. století a počátkem 17. století byli Bírkové z Násile, Stošové z Koutnic, Rotmberkové z Ketře, páni z Vrbna a hrabata Šlikové. Mnohdy evangelická příslušnost majitelů způsobila, že na celém panství pevně zakořenila reformace. Pobělohorská protireformační opatření se míjela účinkem, zvláště když majiteli sousedního panství Chuchelná nadále byli evangelíci Lichnovští.
Tak se stalo, že Šilheřovice s panstvím získala jezuitská kolej v Opavě, proslulá tvrdou rekatolizací. Úsilí jezuitů bylo korunováno v roce 1713 postavením barokního kostela v Šilheřovicích. Po zrušení jezuitského řádu Šilheřovice získali nejprve Eichendorfové, kteří zde postavili na místě zaniklé tvrze zámek v romantickém historizujícím slohu, a posléze od roku 1848 Rotschildové, kteří spojili šilheřovické panství s hlučínským a hošťálkovickým, přičemž sídlo měli v Šilheřovicích.
Škola se v obci připomíná již k roku 1662, ale vlastní školní budovu získala obec až v roce 1904, novostavbu pak roku 1951. V roce 1918, po připojení k Československé republice, měly Šilheřovice rozlohu 2045 ha, 1569 obyvatel a 192 domů, 2 hájenky, 2 myslivny, dvůr a zámek s rozsáhlým anglickým parkem. V době války sloužil zámek jako vojenský lazaret. Po válce zde našly domov řecké děti, které musely opustit svou vlast z politických důvodů a v době, kdy byly velké povodně na jižním Slovensku maďarské děti ze zatopených vesnic. Následně zde bylo hornické učiliště a od roku 1967 do dnešní doby zde jsou vychováváni kuchaři, číšníci, cukráři, řezníci a prodavači.
Od roku 1999 jsou učební obory rozšířeny ještě o holiče.
