HIRŠMENCL Kristián Bohumír [ Osobnost ]
Spisovatel, železniční úředník,
narodil se 17.10.1896 ve Vlkoši (okr. Hodonín), zemřel 28.9.1970 v Praze.
Studoval na kyjovském gymnáziu, kde jeho třída vykonala předčasnou maturitu ve školním roce 1914-15 a byla odvelena na frontu. Po válce studoval práva v Brně a Praze, ale studium nedokončil. Kvalifikaci si doplnil na železniční škole v Olomouci a nastoupil jako úředník na vých. nádraží. ČSD v Opavě. V tomto městě se zapojil do činnosti čes. kult. pracovníků, kteří pod něm. tlakem svého okolí vytvářeli novou tradici čes. kultury v oblasti opavského Slezska. 1935-36 pracoval na ředitelství železnic v Olomouci a poté až do odchodu do výslužby na ministerstvu dopravy v Praze, kde byl znám jako odborník na úseku mezinárodní železniční tranzitní přepravy.
Do literatury vstoupil básnickou knihou Aleje života, jež vykazovala vliv hymnických ód Březinových a parnasistní lyriky Vrchlického. Jde o výraz mladé duše zasažené předčasnými zážitky z válečných bojišť, sbírka jako celek byla pro svůj epigonský ráz přijata s rozpaky a B. Václavek jí přímo vytkl verbalismus.
Druhá sbírka, Lepty srdcem, svědčila o uměleckém úpadku a teprve třetí kniha lyriky, vydaná až po 2. svět. válce s názvem Po mostě z duhy a hvězd, je dílem umělecky vyzrálým.
Emil Dvořák se poučil z melodiky lidových písní, námětově se vrací až k raným zážitkům z rodného Slovácka, jinde oslavuje ženství antické, biblické a renesanční.
Prozaická tvorba Dvořákova nejprve měla blízko k jeho lyrice. Jeho první knížka Mrskut a píšťalky jsou vlastně básně v próze. Román Zoe a Jiří, jenž má do značné míry autobiografické rysy, ještě nepřesvědčil o talentu Dvořáka - prozaika. Krátké lyrické prózy najdeme i v knížce s postřehy z přírody, Kaleidoskop. Teprve útlý soubor povídek Oheň, se symbolickými příběhy z války, byl přijat soudobou kritikou s obdivem. Největšího ohlasu však dosáhl D. románem z Hlučínska Zvlněný kraj, v němž ukázal něm. iredentu. Spásu pro hlučínské poměry viděl v působení čes. kult. pracovníků v Opavě a román končí až naivně radostnou vizí: "Opava je hlučínský Betlém" . Popularitu románu (1936-38 vyšel v Praze čtyřikrát ) ovšem způsobila politická závažnost, nikoliv umělecká stránka, která svědčí o chvatu a nedopracovanosti. Ke svým letním pobytům v tehdy něm. vsi Staré Purkartice na Krnovsku se námětově vrátil paradoxně až po zabrání pohraničí něm. armádou v románu Lán kosodřeviny, i když přímá lokalizace není v knize zřetelná a nemluví se ani o národnosti obyvatel.
Próza velmi dobře zachycuje ráz horské krajiny i sukovitou svéráznost obyvatel v neměnném rytmu roku a lidského života.
E.D. za svého působení v Opavě do 1935 byl nadšeným propagátorem slez. a zvláště jesenické krajiny, o níž napsal mimořádně velké množství příspěvků do denního tisku, do turistických časopisů, sborníků aj. Jeho novinářské příspěvky jsou vtipné, bystré,, občas mírně ironické, většinou prokazující bohaté kult. zázemí autorovo, jazykovou vyspělost a moudrý životní nadhled.
Emil Dvořák za svého působení v Opavě do 1935 byl nadšeným propagátorem slezské a zvláště jesenické krajiny, o níž napsal mimořádně velké množství příspěvků do denního tisku, do turistických časopisů, sborníků aj. Jeho novinářské příspěvky jsou vtipné, bystré, občas mírně ironické, většinou prokazující bohaté kulturní zázemí autorovo, jazykovou vyspělost a moudrý životní nadhled.
