Nutnost postavit spolkový dům s velkým sálem byly pociťována již v 80. a 90. letech 19. století, kdy prostory objektu šumperského střeleckého spolku přestávaly vyhovovat novým potřebám. Poprvé byl tento problém projednáván v obecním zastupitelstvu 9. února 1900. 23. února 1900 byl za předsednictva Gustva Oberleithnera v Popově vinárně vytvořen výbor, který měl za úkol založit spolek Německého spolkového domu. Výbor doporučil obecnímu zastupitelstvu, aby byl pro stavbu spolkového domu získán "Stejskalův dvůr".

K založení spolku Německého spolkového domu došlo 16. května 1900. Předsedou se stal Moriz Emmer, jeho prvním zástupcem Gustav Oberleithner. Spolek Německého spolkového domu ke svému záměru získal od města tzv. "Stejskalův dvůr", a protože pozemek na stavbu nestačil, byl odkoupen i dům čp. 312. V září 1900 byla vypsaná soutěž na stavební projekt nového domu. Do konce termínu, který byl stanoven na konec prosince 1900 se sešlo neuvěřitelné množství návrhů - celkem 78 prací. První cenu a 1.000,- Kč získal soutěžní návrh č. 70 vídeňského architekta Georga Bergera, který svou práci nazval "Čtyřlístek". Původní Bergerův návrh na stavbu spolkového domu se od pozdějšího projektu lišil hlavně v úpravě fasády. Vyhlášením výsledků soutěže byly přípravné práce dokončeny. Ve čtvrtek 19. června 1901 se na "Stejskalově dvoře" sešla komise k posouzení stavebních plánů a stavebního místa.

Zároveň byly ten den zadány stavební práce šumperské stavební firmě Popp a Ulrych, která měla zajišťovat základové, zednické, tesařské, kamenické a pokrývačské práce Na realizaci se podílela i vídeňská stavební firma Novelly a Belle, která projektovala a patrně také dodala a instalovala topení na teplý vzduch. O dalších společnostech se zprávy nedochovaly. Štukové artefakty dělal vídeňský sochař Hans Schröfl. Jevištní prostor a technické vybavení navrhoval jevištní inspektor vídeňského dvorního divadla Bretschneider. Tento obecně známý divadelní odborník navrhoval také oponu, dekorace, kulisy apod., které byly zhotoveny ve vídeňských divadelních dílnách.

V roce 1902 byl objekt Německého spolkového domu dokončen. Slavnostní otevření bylo stanoveno na 26. prosince 1902. Po slavnostním průvodu za účasti škol, městských spolků a společenstev začal slavnostní akt předávání klíče. Jako první vystoupil autor projektu Georg Berger, který hlavně připomenul, že před dvěma lety proběhla soutěž, které se zúčastnilo 80 architektů a nyní již budova stojí. V 19,30 začínalo večerní slavnostní otevření budovy. "Vysvětila" ji předehra L. v. Bethovena. Ottílie Strobachová přednesla árii Agáty z Weberova Čarostřelce a písně Ference Liszta. Slavná i méně radostná historie budovy dnešního divadla mohla začít.

DIVADELNÍ ŽIVOT PO ROCE 1945
Bezprostřední poválečná historie Šumperka se odvíjela ve specifických podmínkách - v příchodu nového a odchodu starého obyvatelstva. Německý spolkový dům dostal název Národní dům a záhy se v něm začaly konat kulturní a společenské akce.

Jednou z prvních divadelních produkcí zde bylo úvodní vystoupení ochotnického souboru Svazu české mládeže, která se 19. prosince 1945 představila veselohrou Ženichové od S. K. Macháčka. Vyšší uměleckou úroveň divadelních představení zajišťovala v té době Hodolanská zájezdová scéna.

Na doporučení ministerstva bylo rozhodnuto, že v Šumperku vznikne stálé oblastní zájezdové divadlo. Činnost měla být zahájena 1. srpna 1951. První oficiální název byl Krajské oblastní divadlo v Šumperku. Prvním uměleckým ředitelem se stal brněnský divadelník Vladimír Jirousek. Režisérem mladý Jiří Šotola. První vystoupení šumperského divadla 5.9.1951 se však neuskutečnilo na domácí scéně, ale ve Vrbně pod Pradědem.

Uvedena byla klasická komedie N. A. Ostrovského Výnosné místo. Premiéra na šumperské scéně se uskutečnila 8.9.1951, při nichž byla v rámci oslav 100 narozenin A. Jiráska uvedena premiéra jeho Vojnarky.

Od ledna 1961 se stal uměleckým ředitelem Josef Zajíc, dosavadní ředitel těšínského divadla. V tomto období v Šumperku hostují režisérsky mj. J. Dalík, R. Koval, K. Novák, z mladých E. Janík a J. Zajíc. S divadlem několikrát spolupracoval K. Höger, např. při hostování v Dürrenmattově hře Fyzikové. Velmi srdečný vztah k šumperskému divadlu měl i Jaroslav Vojta, který zde v roce 1967 zahrál vysloužilce Bláhu v Stroupežnického Našich furiantech. V roce 1990 došlo k delimitaci divadla z KNV Ostrava na ONV Šumperk a následně poté 17.12.1990, po dobu 2 let na město Šumperk.
15. prosince 1992 městské zastupitelstvo zřídilo Severomoravské divadlo Šumperk jako svoji příspěvkovou organizaci.
25. října 1994 těsně po páté hodině ranní byl šumperským hasičům oznámen požár v budově Severomoravského divadla. Kolem poledne se podařilo oheň lokalizovat. Výsledek byl otřesný. Nejvíce poškozeno bylo jeviště s hledištěm, zničeny veškeré kostými a dekorace. Předběžnou škodu vyčíslili odborníci na 50 až 60 milionů korun.
Ve středu 26. října 1994 byl městským zastupitelstvem založen fond na obnovu historické budovy Severomoravského divadla v Šumperku.

7. října 2000 byl rekonstruovaný objekt slavnostně otevřen.