SLAVNOST NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU - KULTURNÍ OSA PLAVEBNÍ KANÁL. Na uplynulý víkend 11. a 12.08.2007 přichystalo folklorní sdružení Libín-S spolu s obcí Nová Pec, Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a s Rakouským kulturním fórem v Praze slavnost, kterou již tradičně nazvali Kulturní osa plavební kanál.

V sobotu v poledne byla zahájena v bývalých stájích domu č.p. 13 na Jeleních Vrších výstava lidových krojů nejen z Čech či Moravy, vystaveny jsou i kroje z rakouské strany Šumavy. Výstava byla otevřena v sobotu do 17:00 hodin, v neděli od 09:00 do 17:00 hodin.

V sobotu večer bylo ve stodole domu č.p. 13 (KANÁL EXPO) promítání obrázků staré Šumavy.

"Nemohl jsem dospat, ráno jsem se hned jsem se šel podívat na internet, jaká je předpověď počasí. Skoro zataženo, mrholení, tak to znělo pro nedalekou Smrčinu. Kolem osmé mi volali ze souboru, pojedeme, teď právě v Prachaticích leje?! Tak zase moc nepršelo, trochu to přeháněli," říkal Hynek Hladík, plavební ředitel a manažer projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Samozřejmě, že jsme se připravovali i na mokrou variantu, ale přece ... no nebylo by to ono. Začali jsme ve 12:00 hodin v přírodním amfiteátru na Jeleních Vrších vystoupení folklorního souboru Libín-S z Prachatic. Před jednou byla přestávka, hodně lidí se přesunulo k hornímu portálu plavebního tunelu, do krásného, romantického prostředí.

V jednu hodinu tam vyprávěli Helena Svobodová z Prachatic a Helmut Wittmann, kterého Hynek Hladík představil jako "skřítka ze Solné komory", pohádky z obou stran Šumavy. První byla Prolhaná pohádka, trochu divná, a opravdu plná odporujících si nepravd. Jako druhá zazněla pohádka O uhlíři a lesním mužíčkovi. Následovala o Lesní víle, ta jako většina pohádek byla poučná, navíc skončila dobře, v torničce nakonec našli Helena s Helmutem zlaťáky, čokoládové, o které se rozdělili s dětmi. První vyprávění končilo známou pohádkou Hrnečku vař. Protože Helmut jel na Šumavu dlouhou cestou, jel i tudy, kde kaše přetekla až na náves, byla jí taková hora, že se pocestní museli prokousávat, Helmut trochu té kaše vzal sebou. Ta vám byla, ... no jako mandle!

Ve dvě hodiny přečetl pod myslivnou na Jeleních Vrších plavební ředitel Hynek Hladík plavební rozkaz, aby se na svou cestu na hladině plavebního kanálu vydaly klády a polena. Mezi diváky zahlédnul Hladík místopředsedu poslanecké sněmovny parlamentu České republiky JUDr. Vojtěcha Filipa. Když poté vydal rozkaz, aby začalo vhazování klád a polen, jedním z prvních vhazujících byl i Filip. Hladík to okamžitě komentoval: "Viděli jste někdy, aby místopředseda parlamentu pracoval? Ne? Teď to zrovna můžete vidět!"

Po skončení ukázky plavení se ve stodole domu č.p. 13 po druhé vyprávěly pohádky z obou stran Šumavy. Ti co vydrželi u plavení až do konce, mohli slyšet již jen pohádku O vodníkovi Žbluňkalovi ze Schwarzenberském plavebním kanálu, neboli, Jak vodníkovi Žbluňkalovi uplavalo prádlo.

Doznění slavnosti bylo opět ve znamení folkloru. Hrál, zpíval i tancoval folklorní soubor Libín-S Prachatice.

Přes nepříliš optimistické předpovědi počasí, občas se černající mraky, na Jelení Vrchy přijelo velké množství turistů - návštěvníků slavnosti - na folklorním programu bylo trvale zhruba tři stovky diváků, pohádky si přišlo poslechnout asi dvě stě padesát posluchačů, na plavení dříví byla neuvěřitelná tisícovka, na výstavu přišlo zhruba tři sta návštěvníků.